Obsah
Tibet (Böjul - dnes čínská autonomní oblast)Termín : 10.07. - 19.07.2006
Dlouho jsem přemýšlel, zda zařadit Tibet pod Čínu, kam formálně náleží, nebo mu věnovat samostatnou stránku. Nakonec jsem se rozhodl pro jeho samostatnost, kterou si určitě zaslouží.Ke vstupu do této oblasti je zapotřebí povolení (permit), který nelze na přímo vyřídit u nás jako třeba vízum na nějaké ambasádě. Možností, jak si toto povolení opatřit je ale několik. Za nejjednodušší považuji koupi celého "tripu" přes nějakou čínskou cestovní agenturu, což zahrnuje i ubytování a průvodce. To samozřejmě platí v případě, že cestujete z Číny. Pro cestu z Nepálu bude ale situace asi podobná. V Pekingu je agentur, které prodávají cesty do Tibetu, několik a liší se nejen cenou, ale i dobou, za kterou jsou schopni permit opatřit. Průvodci uvádějí minimálně tři dny někdy i týden. Ze zkušenosti vím, že jsou místa, kde jde toto povolení opatřit i na počkání. Pro tuto cestu jsme ho měli připravený do druhého dne. Za cenu asi 900 Yuanů jsme v Tibet Tourism Office obdrželi permit, místního průvodce po Lhase a okolí a ubytování na tři noci v "budget" hotelu. Za příplatek šlo na místě domluvit ubytování vyšších kvalit. Letenku jsme si museli koupit jinde. Pro informaci uvedu, že cena jednosměrné letenky Peking - Chengdu - Lhasa výjde na 2500 Yuanů a k její koupi je permit už nezbytný. Vyřízení permitu do jednoho dne ale přináší také nějaká úskalí. Ve většině případech totiž obdržíte pouze faxovou kopii a musíte doufat, že vás na ni vůbec pustí do letadla. Pozor, existují i podvodné agentury, které vám vydají permit neplatný. Ta výše uvedená je ale v pohodě. Z Pekingu se letí přes Chengdu a odtud teprve dál do Lhasy (stopka v Chengdu není problém). No a právě pro let Chengdu - Lhasa je tento dokument opět vyžadován. Zde už záleží jen na vůli úředníka či letištního personálu, zda vás pustí do letadla pouze na kopii. Nám to dalo dost přemlouvání a na palubu nás pustili až v poslední chvíly. Doporučuji určitě trvat na originále:-) Vyřízení permitů je samozřejmě možné i v jiných městech, ale vyřídit si ho v Pekingu má své výhody. Jednak je to místo, kde většina cest po Číně stejně začíná a díky tomu, že zde sídlí snad všechny státní instituce, je zde vyřízení permitu i nejrychlejší. Jako další klad považuji i to, že pokud má člověk všechna povolení hned od začátku v kapse, je potom mnohem klidnější.
První den v Tibetu počítejte s menší nevolností a bolestí hlavy. Po přistání ve Lhase se totiž rázem ocitnete v nadmořské výšce asi 3600m a to udělá i s fyzicky zdatným člověkem divy. Nezřídka se stává, že po výstupu do některého z výše položených klášterů lidé omdlévají nebo zvrací. Po jednodenní aklimatizaci je ale vše v pořádku. Přesto doporučuji hodně pít. Na noc pomáhá Ibuprofen nebo Ibalgin:-)
Vzhledem k tomu, že naše cesta pokračovala z Tibetu do Nepálu, bylo zapotřebí obstarat transport. Kromě toho, že můžete letět přímo do Káthmándu, je zde i možnost jízdy autobusem. My jsme volili způsob asi nejzáživnější a to je pronájem terénního vozu i s řidičem pro cestu až na hranice. Za cenu 6000 Yuanů pořídíte sice trochu historický, ale spolehlivý, Nissan Patrol Wagon, který je docela pohodlný i pro sedmi denní cestu. Za méně pohodlný vůz bez klimatizace zaplatíte kolem 4500 Yuanů. Cestu si naplánujete dopředu při pronájmu vozu a vyberete místa, které chcete navštívit. Najatý řidič potom vůbec nemusí umět mluvit anglicky a drží se přesně dohodnuté cesty den po dni. Doporučuji zkontrolovat funkčnost všeho co je ve voze. Ono totiž tvrzení, že auto je s klimatizací, neznamená, že bude klimatizace fungovat:-). V ceně je i vystavení dalších permitů, které budete pro cestu potřebovat. Během těchto sedmi dnů jsme stihli navštívit jezera Namtso a Yamdroktso, města Shigatse, Gyantse a Tingri, základní tábor pod Mt. Everestem a vidět spoustu dalších krás Tibetu. Cesta končila v městečku Zhangmu (dříve Dram) na hranicích s Nepálem. Zde jsme strávili noc a druhý den ráno pěšky přešli hranici.
Tom
